Jaro je tu! Fialky voní, podléšky probarvují zatím bezlisté lesy a ze všech keřů je slyšet zpěv ptáků. Když na chvilku ztlumí, zaslechneme bzučení probouzejícího se hmyzu. Chcete se k nim přidat?
Vyrobte si bzučící dřívko – v jazyce australských domorodců zvané čaringa, známé však i z jiných starodávných kulturních oblastí. Říkejme mu třeba „australský telefon“. Jak na to? Stačí vám ploché dřívko (vlastnoručně vyříznuté a upravené, ale taky klidně široká špachtle, jakou používají doktoři, když vám koukají do krku), provázek a něco k malování. Dřívko pomalujete podle domorodých vzorů nebo vlastní fantazie, u jednoho konce opatrně vyvrtáte dírku, kudy pak protáhnete provázek. Ten by měl být cca 1-2 m dlouhý, ale můžete s jeho délkou experimentovat, dát ho dvojitě či jednoduše. Uchopte provázek za opačný konec než je dřívko a roztočte nad hlavou – pozor, ať někoho netrefíte!
Bzučí? Mění se zvuk s rychlostí točení?
Pro širší škálu zvuků přidejte ještě štěrchátko z papírové roličky. Můžete si je libovolně ozdobit, potom trubičkou samotnou nebo pauzovacím papírem uzavřete jednu stranu, dosypete do ní „hudební materiál“ – kamínky, písek, plody, větvičky - a uzavřete i druhou stranu. Chřestění uvnitř může doplnit navázání dalších „korálků“ z větviček kolem dokola.
A o tom, jak si založit Přírodní orchestr, zase někdy příště.
